Trenér starších žáků Lukáš Urbánek hodnotí první půlku sezóny 

V dnešním rozhovoru jsem rozpovídali trenéra malenovických žáků Lukáše Urbánka.

Dávalo mi větší smysl pomoci s trénováním

Jak jste se dostal k trénování a celkově k hokejbalu?

Zcela náhodou. Bylo to v době, kdy náš syn Matěj měl 5 let a posledním rokem chodil do školky a hledali jsme pro něj nějaký sport. Manželka našla náborový letáček, a to bylo poprvé, kdy jsem mluvil s Oldou Bárem. Hned jsme věděli, že to bude našeho Matěje bavit, tak jsme se ani nezdržovali a už na první trénink jsme pořídili hokejku, helmu, rukavice. Já, vzhledem k práci, jsem se dostal asi až na třetí trénink a tam jsem viděl trenéra, jak má plné ruce práce a jak mají hráči zbytečné prostoje. Tak jsem se Oldovi nabídnul, že bych mu pomáhal, protože jsem věděl, že tam stejně budu bývat s Matějem, tak než tam jenom stát jako rodič, dávalo mi větší smysl pomoci s trénováním.

Sice chvíli trvalo, než jsem Oldovi vysvětlil, že jsem plavec a že jsem hokejbal nikdy nehrál a hokejku jsem měl v ruce pouze jako kluk, kdy jsme pod barákem hráli na cestě s tenisákem, ale nakonec se ukázalo, že můžeme být dobrý tým a táhneme to spolu již 8. sezónu.

Pro mě osobně, je kolektivní sport úplně něco jiného a musím říct, že v současné době mě to hodně baví. Nikdy dříve, bych si nedokázal představit, že i v pozici trenéra to může být takový adrenalin.

Vaše kategorie, starší žáci, jsou po podzimu na druhém místě a předvádí skvělé výkony. Co zatím stojí? Kdo na tom má největší zásluhu?

Z našich výsledků máme všichni obrovskou radost a určitě je to výsledek celého týmu a všech hráčů. Myslím si, že jsme opravdu dobrá parta. V porovnání s tím, jak to vidíme u ostatních týmů, jsme možná až moc hodní a přátelští trenéři, ale to je tím, že jsme s hráči tak dlouho. Ještě teď si vzpomínám, kdy jsme místo tréninků sbírali kaštany, děckám jsme každou chvíli zavazovali tkaničky a hráči nám říkali strejdo a ne trenére. Jsou to zkrátka naše děti.

Hlavním držákem celého týmu je jednoznačně Olda Bár, bez kterého bychom tady již nebyli. Za celých 8 sezón nepolevil a furt tu káru jako trenér tlačí dál. A vlastně celé jádro týmu je celou dobu spolu. Mezi hokejbalové matadory patří Viktor, Ondra, Matěj, Kuba a Eliška. Ti všichni spolu hrají již od školky.

Další oporou a novinkou v letošní sezóně je spolupráce s Ondrou Chovančíkem, který se věnuje brankářům a obecně pomáhá při trénincích a v zimní přípravě je hlavním tahounem. A určitě nesmím zapomenout na Martina Marušáka, který s námi chodí na tréninky ve středu a vnáší do týmu nové postřehy a herní dovednosti.

Posledním článkem našeho úspěchu jsou rodiče hráčů. I ti jsou součástí celého týmu, bez kterých by to byla trochu nuda. Je super, když pomůžou s odvozem hráčů na venkovní zápasy a když fandí. Nebo když pomůžou s úklidem hřiště.

U kategorie působíte již několik let. Jak velký progres udělali hráči, a jak se zapracovali nováčci, kteří přišli k hokejbalu v posledním roce?

Ten progres je neuvěřitelný. Hráči, jak rostou, mají více síly, jsou mentálně vyspělejší, mají lepší koordinaci, a to všechno je neuvěřitelně posouvá kupředu. Já sám se vlastně také celou dobu učím. Hokejbal jsem nikdy nehrál, takže ve spoustě věcech jsem teoretik, ale na rozdíl od hráčů, si z pokynů Oldy pamatuji více než oni, tak jim mám stále co říct.

Autor fotografie: Vlasta Urbánková, dostupné z HBC Malenovice vs. HBK Medokýš Martin, 17.11.2023 – urbankovavlasta – album na Rajčeti (idnes.cz)

Víme, že to nebudeme mít jednoduché, ale my se nikdy nevzdáváme

Máte v týmu hodně děvčat. Jak si podle vás stojí v převážně chlapecké konkurenci?

Já všechny ty holky obdivuji. Za mě jsou super a myslím si, že s tímto přístupem ke sportu obecně, a ještě k hokejbalu se v životě nikdy neztratí. Myslím si, že smíšený kolektiv je fajn. Je pravda, že nemám žádné srovnání, ale neměnil bych.

Co se týká našeho týmu, tak Emma s Eliškou jsou velkou oporou. A není to tak dávno, kdy Emma byla absolutně nejrychlejším hráčem týmu. Natka se k nám připojila teprve nedávno, ale hokejbal ji strašně baví a jak si ještě trochu více osahá hokejku a míček, bude taktéž platným hráčem.

Čeká nás jarní část, máte nějaký ideální scénář pro zbytek sezóny?

Na jarní část se už všichni těšíme. Víme, že to nebudeme mít jednoduché, ale my se nikdy nevzdáváme. A radost můžeme mít i z prohraných zápasů, pokud jsme odvedli dobrý výkon a dali jsme do toho maximum. A to je možná naše tajná zbraň, že se dokážeme poučit z chyb a hráči jsou tak šikovní a mají dostatek vůle, že dokáží prohry proměnit v pozitivum.

Poprvé hrajeme ligu. V tabulce jsme zatím na tom dobře, ale to se může strašně rychle změnit. Z podzimu víme, kde jsme měli rezervy a proč co a jak dopadlo. Takže jsme určitě pozitivní a budeme bojovat o každý bod. Na konci května uvidíme.

Máte nějaké cíle do budoucna? Jaké?

Plánovaní je složité. My vlastně ani nevíme, kolik nás bude a jestli se na další sezónu poskládáme a jakou soutěž budeme hrát. Pokud budeme pokračovat, tak bude nejdůležitější, aby nás hokejbal všechny bavil tak, jako teď.